1. 7. 2025
Příběh mladé ženy, která na podzimní procházce potká tajemného muže žádajícího o dočasné pověření. Jak se její život změní díky této podivné situaci? Překvapivý závěr, který otevírá nové možnosti a dobrodružství.

Je to podzimní odpoledne, vzduch je naplněn vůní opadaného listí, a já, mladá žena s dlouhými blond vlasy, se procházím po parku. Slunce se snaží proniknout skrze mraky, a já se cítím jako v kouzelném filmu. Na lavičce sedí starší paní, která krmí ptáky drobky z pečiva. Zprvu se zdá, že jsem sama, ale najednou slyším šumění za sebou. Otočím se a spatřím mladíka v černém saku, jak nervózně drží mobil a vypadá, jako by mu něco hodně záleželo.

„Omlouvám se,“ říká a jeho hlas je chraplavý. „Můžete mi prosím půjčit dočasné pověření? Musím se dostat na setkání, ale zapomněl jsem svoji identifikaci doma.“ Jeho oči jsou plné naléhavosti a já cítím, jak mě jeho pohled doslova svírá.

„Dočasné pověření?“ opakuji, jako bych uvažovala nad tím, co mi vlastně říká. V tu chvíli mi to připadá jako bláznivá situace, ale cítím, že v jeho hlase je něco, co mě nutí mu důvěřovat.

„Ano, nezní to moc pravděpodobně, ale věřte mi. Jsem na důležitém jednání a bez toho, co potřebuji, se tam nedostanu,“ prosí. Jeho slova se vznášejí ve vzduchu jako mýdlové bubliny, které se brzy rozprsknou, ale já cítím, že bych mu mohla pomoci. Možná je to jen krátká chvilka našeho setkání, která se stane něčím víc.

Vytahuji svůj mobil a v duchu přemýšlím, jaké důsledky by to mohlo mít. Ale něco mě nutí mu věřit. A tak mu poskytuji své dočasné pověření. Když si ho bere, náhle se v jeho očích zaleskne radost.

„Děkuji, nezapomenu na vás,“ říká, když se otáčí a mizí mezi stromy. Jsem zmatená, ale cítím, že jsem udělala správnou věc.

O několik hodin později dostávám zprávu. Je od něj. „Děkuji za vaši pomoc. Vyřešil jsem to. Přijďte na recepci hotelu, který je kousek od parku, a dostanete odměnu.“ Srdce mi začne bušit. Co to znamená? Je to risk, ale moje zvědavost je silnější.

Jakmile dorazím na recepci, cítím napětí ve vzduchu. A pak ho spatřím – ten mladík se usmívá a v ruce drží velkou kytici květin. „Děkuji, že jste mi pomohla. Jsem teď součástí velkého projektu a bez vás bych se tam nedostal. Tady je malá odměna, ale také pozvání na premiéru našeho filmu.“

Premiéra filmu! Jsem v šoku. Všechno to začalo s dočasnými pověřeními a teď se zdá, že mě čeká něco úžasného.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *