Byl to jeden z těch slunečných, ale větrných dnů v Londýně, kdy jsem se rozhodla, že je čas na dobrodružství. S blond vlasy vlajícími ve větru jsem vyšla z domu a cítila, jak mě sluneční paprsky hladí po tváři. Milovala jsem ten pocit, když jsem se mohla ztratit v ulicích města, kde každý kout skrývá nějaké tajemství.
Ulice plné barev
Ulice kolem mne byly malebné. Žluté a modré domy se vyjížděly jako paleta barev, kterou někdo neúnavně maloval. Ucítila jsem vůni pečeného chleba, která mě přitahovala k malé pekárně na rohu. Dveře se otevřely s cinkáním zvonku a já jsem vešla dovnitř.
Vůně čerstvého pečiva byla tak intenzivní, že jsem na okamžik zapomněla na svět venku. Slečna za pultem měla krásné blond vlasy, podobné mým, a usmívala se, jako by měla na jazyku tajemství. „Dnes máme čokoládové croissanty!“ zvolala nadšeně.
Magické setkání
Snídaně byla vynikající a já jsem se rozhodla zůstat déle, než jsem plánovala. Jak jsem seděla u okna, pozorovala jsem kolemjdoucí. Starší muž s kloboukem se zastavil, aby se podíval na umělecké dílo vystavené na ulici, zatímco děti si hrály na chodníku a smály se.
Náhle jsem zaslechla smích a otočila se. U stolu vedle seděl mladý muž s neobyčejným úsměvem. Na stole měl notebook a v ruce kávu. Jeho oči mě upoutaly, jako by mě znaly z dávných časů. „Myslel jsem, že blondýnky jsou jen mýty,“ řekl s úsměvem, čímž mi vrátil úsměv na tvář.
Překvapivý zvrat
Po několika minutách konverzace, kdy se z nás stali přátelé, mi řekl, že je na cestě na důležitou schůzku. „Ale chtěl jsem si užít chvíli, než se ponořím do reality,“ přiznal. Když se zvedl, podal mi malou vizitku. „Pokud chceš, zavolej mi. Mám pocit, že naše cesty se ještě protnou.“
A v tu chvíli, když jsem se podívala na jeho jméno, uvědomila jsem si, že to byl můj bývalý spolužák, kterého jsem neviděla roky. Svět je opravdu malý!