Šla jsem si takhle jednou po ulici, když jsem zaslechla podivný zvuk. Bylo to jako šustění papíru, smíšené s podivným bzučením, které vycházelo z malého obchodu s elektronikou. Obchod měl neonově modré světlo, které blikalo a lákalo mě dovnitř. Byla jsem zvědavá, co se skrývá za těmi skleněnými dveřmi.
Jakmile jsem vkročila dovnitř, ucítila jsem směsici nových a starých vůní. Byly tam stohy drátů, zářivé obrazovky a podivné zařízení, které jsem nikdy předtím neviděla. Za pultem stál mladý muž s brýlemi a nervózně si pohrával s nějakým přístrojem, který vypadalo jako mix mezi počítačem a starým rádiem.
„Ahoj, co to tu máš?“ zeptala jsem se, snažíc se potlačit zvědavost. On se usmál a ukázal na zařízení. „To je cve_probe_cve_test_404, něco jako testovací nástroj pro detekci chyb v systému. Ale snažím se ho vylepšit,“ řekl s nadšením v hlase.
Sledovala jsem, jak se zaměřil na obrazovku a začal něco programovat. V tu chvíli se ozval zvuk jako výbuch a obrazovka zčernala. Přišlo mi to jako scéna z nějakého sci-fi filmu. „Co se stalo?“ ptala jsem se a nervózně se rozhlížela. „To je normální. To je vlastně součást testu,“ odpověděl a jeho oči se rozsvítily vzrušením.
Najednou se obrazovka rozsvítila a ukázala obraz podivného bílého místa. „To je 404 error,“ říkal, „místo, kde něco chybí. Ale co když…“
V jeho hlase jsem uslyšela náznak šílenství. „Co když zkusíme najít, co tam mělo být?“ Vzrušení rostlo a já jsem cítíla, jak mě jeho nadšení strhává. Společně jsme začali zkoumat, co by mohlo být na tom místě. Přidávali jsme kód, vyhledávali v databázích a já se ponořila do jeho světa plného barev a technologií.
Čím déle jsme pracovali, tím více se okolo nás začaly dít podivné věci. Zvuky z obchodu se měnily, obrazovka pulsovala jako srdce a já jsem si začala uvědomovat, že se něco opravdu děje. „Myslím, že jsme na něco přišli,“ zašeptal a já jsem s napětím sledovala, jak se na obrazovce objevuje nová stránka – místo, které jsme nikdy nečekali vidět.
Byla to brána do jiného světa. Všechno kolem nás se rozjasnilo, barvy ožily a já jsem se ocitla v úplně jiném prostoru. „Co to znamená?“ zeptala jsem se, ale místo odpovědi jsem uslyšela jen smích a vřavu. Cítila jsem, jak mi srdce buší vzrušením a strachem zároveň, když jsem si uvědomila, že jsme právě otevřeli dveře do neznáma. A já, zmatená blondýna z Londýna, jsem byla připravená na to velké dobrodružství, které se právě rozbíhalo.