Představte si, že sedíte v útulné kavárně na rohu ulice, kde se mísí vůně čerstvě mletých kávových zrn s pečenými croissanty. Venku slunce pomalu zapadá a jeho zlaté paprsky se odrážejí od skla, zatímco já, mladá žena s blond vlasy, sedím u okna a sleduji život kolem sebe.
Už několik měsíců se snažím vyřešit své notifikační preference na všech těch sociálních sítích. Vždycky mě fascinovalo, jak se lidé tak snadno ztrácejí v digitálním světě, ale teď jsem to byla já, kdo se ocitl na rozcestí. Jak jen mohu zůstat v kontaktu, ale zároveň se nezbláznit z neustálých pingů a bzučení?
Vtom mě vyruší zvuk zvonku dveří, a do kavárny vstoupí mladík s tmavými vlasy a náručí plnou knih. Jeho úsměv je nakažlivý, a tak se na mě usměje, když si sedne k vedlejšímu stolu. Z jeho směsi citrusových parfémů a papíru se mi zatočí hlava. Cítím, že tenhle moment by mohl být začátkem něčeho zajímavého.
Na stole mi leží telefon, který se neustále snaží upozornit na nové aktualizace a zprávy. Notifikační preference se zdají být nekonečné. V myšlenkách jsem se vrátila k tomu, jak jsem se pokoušela zredukovat počet upozornění. Vybírala jsem si, co chci slyšet, a co ne. „Zprávy ze starých skupin? Zrušit. Novinky z blogu? Omezit. Měsíční shrnutí? Ano, to si nechám!“
Teď ale sedím tady, a místo toho, abych se soustředila na to, co je pro mě důležité, sleduji, jak kolem mě lidé žijí, smějí se a sdílejí své zážitky. Jejich radost mě nutí přemýšlet, zda jsem se nezaměřila na špatné věci. Možná bych měla upravit své notifikace tak, aby mi přinášely více pozitivního.
A pak to přišlo. Mladík vedle mě se zvedá, a než odejde, otočí se a s úsměvem mi řekne: „Myslím, že byste si měla nastavit upozornění na krásné momenty. Ty jsou totiž ty nejdůležitější!“ A s těmito slovy se vydává do ulice, zatímco já zůstávám sedět, ohromená a s úsměvem na tváři.
Co se stalo dál?
Když jsem se vrátila domů, rozhodla jsem se udělat radikální změnu. Notifikační preference jsem přehodnotila, a místo zahlcení jsem začala pravidelně dostávat upozornění na pozitivní zprávy a příběhy. A víte co? Od té doby je můj život barevnější než kdy jindy!