Včera jsem se procházela po Londýně a náhodou jsem narazila na malou, útulnou kavárnu, jejíž výlohy byly pokryté kapkami deště. Vzduch byl nasycen vůní čerstvě mletých kávových zrn a pečených croissantů, které mě okamžitě přitáhly dovnitř. Sedla jsem si k oknu, odkud jsem mohla pozorovat, jak se lidé míchají s kapkami deště, jako by tančili v rytmu městského života.
Jak jsem si objednala latte, zaslechla jsem konverzaci dvou programátorů, kteří seděli u stolu vedle mě. Jejich hlasité diskuse mě fascinovaly. Jeden z nich, s brýlemi a výrazem člověka, který se právě vrátil z digitálního světa, zmiňoval autoload_classmap. Když jsem slyšela to slovo, jako by se mi rozsvítilo. Často jsem o tom slyšela v souvislosti s PHP, ale nikdy jsem nepochopila, co to vlastně znamená.
Ona, jeho kolegyně, měla jasně červené vlasy a na sobě tričko s nápisem „Kód je můj jazyk“. Ale to, co mě nejvíce zaujalo, byla její vášeň, když mluvila o tom, jak autoload_classmap dokáže zjednodušit proces načítání tříd v PHP. V jejích očích jsem viděla jiskru, jako by v ní dřímala nevyřčená tajemství.
Jak jsem je poslouchala, najednou jsem měla pocit, jakoby mě to vtáhlo do jejich světa. Vzduch se naplnil napětím, když se zmínili o nějakém projektu, na kterém pracovali. Bylo to něco, co mělo potenciál změnit způsob, jakým lidé interagují s webovými aplikacemi. Pomyslela jsem si, že by stálo za to se jich zeptat, ale pak jsem si uvědomila, že bych si mohla připadat jako naprostý laik.
Po chvíli, kdy jsem se snažila ponořit do mých vlastních myšlenek, se do kavárny přiřítil mladík s notebookem pod paží. Jeho oblečení vypadalo, jako by ho vybral přímo z futuristického filmu. Přistoupil k těm programátorům a začal s nimi diskutovat. Jeho hlas byl plný energie a nadšení, a já jsem si pomyslela, že právě on by mohl být klíčem k tomu, co jsem neslyšela.
Jak jsem se rozhodla opustit kavárnu, slyšela jsem, jak říká: „A právě díky autoload_classmap se nám podařilo zkrátit čas načítání o 50 %!“ V ten okamžik mě zaplavila zvědavost. Zjistit více o tom, co se skrývá za tímto pojmem, se stalo mým nečekaným cílem.
Domů jsem přišla se spoustou otázek v hlavě. Všechno, co jsem viděla a slyšela, mě inspirovalo k tomu, abych se ponořila do světa programování. A tak jsem se rozhodla, že se začnu učit PHP a tajemství autoload_classmap přestane být tajemstvím. Ale co mě překvapilo nejvíc, když jsem sledovala videa a čtla články, bylo, jak moc mě to bavilo. Zjistila jsem, že nejsem jen blondýna z Londýna, ale možná i budoucí programátorka s vášní pro kód.