Příběh z ulice
Byla jsem na procházce po Londýně, když jsem narazila na malou, skrytou uličku. Vzduch byl naplněn vůní čerstvě upečeného chleba, která se mísila s osvěžujícím deštěm. Ulice byla osvětlená teplým, žlutým světlem lamp, které vrhalo stíny na blátivé chodníky. Když jsem se podívala kolem, všimla jsem si starého muže, který prodával květiny. Jeho ruce byly zvrásněné jako starý papír, ale oči mu jiskřily jako by v nich hořely malé plamínky.
„Chceš si vybrat květinu, miláčku?“ zeptal se mě, jeho hlas byl hrubý, ale vřelý. Zastavila jsem se a podívala se na jeho stánek. Růžové tulipány, modré forget-me-nots, a dokonce i slunečnice, které se na mě usmívaly svými jasnými barvami. Cítila jsem, jak mi srdce rychle bije, jako bych byla součástí nějakého snu.
Najednou jsem uslyšela podivný zvuk, jakoby někdo škrábal na zeď. Otočila jsem se a spatřila mladíka, který se snažil něco vyryť do zdi. Jeho vlasy byly v chaotickém rozcuchu, jakoby právě vylezl z bouře. Když se podíval na mě, jeho oči byly plné neklidu a já jsem cítila, jak se mi zrychluje tep.
„To je tajemství,“ řekl, když si všiml, že ho sleduji. „Chceš být součástí?“ A já, bez přemýšlení, jsem přikývla. „Tak pojď, já ti ukážu něco úžasného.“ Vzala jsem květinu od starého muže a následovala ho do temné uličky, kde mi ukázal tajnou bránu.
Za bránou se rozprostíralo úchvatné místo, plné barev, světel a hudby. Lidé tančili, smáli se a užívali si života. Ale najednou jsem si uvědomila, že jsem se odpojila od reality. Byla jsem obklopená lidmi, ale přesto jsem se cítila sama. Mladík mě vzal za ruku a vedl mě hlouběji do davu. Všechno kolem mě se rozplývalo, až jsem nevěděla, jestli jsem ve snu nebo skutečnosti.
Pak jsem uslyšela jeho hlas znovu, tentokrát vážněji: „Tohle je náš svět, ale musíš si vybrat. Chceš zůstat, nebo se vrátit zpět?“ Jeho slova mě zasáhla jako blesk. Otočila jsem se a podívala se na ten fascinující chaos kolem. Co si vyberu? Co si vyberu? A v tom jsem si uvědomila, že v životě se musíme rozhodovat, ale někdy to nejlepší rozhodnutí je to, které nás vede zpět domů. Tak jsem se otočila a vyšla zpět do uličky, s tulipánem v ruce a s pocitem, že jsem objevila něco vzácného – samu sebe.