28. 1. 2026
Když jsem se setkala s tajemným Davidem v parku, netušila jsem, jaké tajemství skrývá. Naše konverzace byla fascinující, dokud neodešel a já nenašla jeho knihu s překvapivým odhalením. Co skrýval? Kdo byl ve skutečnosti?

Nečekaná setkání

Srdce mi bušilo, když jsem kráčela parkem, kde stromy vrhaly stíny jako tajemné postavy. Vůně jarních květin se mísila s čerstvým vzduchem a já jsem cítila, jak se mi v žilách probouzí adrenalin. Bylo to dnes, kdy jsem měla potkat někoho, kdo mi měl změnit život.

Cestou jsem pozorovala děti, jak se smějí a hrají si na houpačkách, zatímco jejich rodiče si povídali na lavičkách, obklopeni barevnými tulipány a včelami, které pilně sbíraly nektar. Všechny ty barvy – žlutá, červená, fialová – mě jakoby volaly, abych se zastavila a vychutnala si ten okamžik.

Ale moje myšlenky byly jinde. Vzrušení a nervozita se mísily v mé hlavě. Kdo to bude? Měla jsem ho znát? Odpovědi na tyto otázky mě hnaly vpřed, až jsem dorazila k místu setkání – malebnému jezírku, jehož hladina se třpytila jako zrcadlo odrážející modrou oblohu.

Čekala jsem, a zatímco jsem se dívala na vlnky, které se tvořily na hladině, zdálo se, že čas se zastavil. Najednou jsem uslyšela šramot za keřem. Otočila jsem se a spatřila muže, který vyšel ze stínu. Byl oblečený v černém saku, jehož barva kontrastovala s bledou pletí.

„Omlouvám se za zpoždění,“ řekl, jeho hlas byl hluboký a klidný. „Jsem David.“

Všimla jsem si, jak jeho oči mají barvu temného moře, a cítila jsem, jak se mi zrychluje tep. Po krátkém představení jsme se pustili do konverzace. Mluvil o svých vášní – umění, literatuře a cestování. Každé slovo, které vyslovil, mě fascinovalo, a já jsem se ztrácela v jeho příbězích.

Ale pak se něco stalo. Jeho telefon začal zvonit. David se omluvil a odešel na chvíli stranou. Jak jsem tam seděla, vnímala jsem, jak se kolem mě rozkládá atmosféra tajemství.

Když se vrátil, byl rozrušený. „Musím jít, něco se stalo,“ řekl a jeho tvář byla bledá. Bez dalšího vysvětlení se otočil a rychle odešel. Zůstala jsem tam stát, zmatená, a přemýšlela, co se stalo. Co mohlo být tak naléhavého?

V ten moment jsem si uvědomila, že na lavičce vedle mě leží otevřená kniha, kterou David zapomněl. Na obálce byla jeho fotografie – a pod ní nápis: „Jak ukrást tajemství.“ Zmocnil se mě pocit, že jsem se dostala do něčeho daleko většího, než jsem si myslela.

Otočila jsem stránku a začala číst. Všechno, co jsem se o Davidovi dozvěděla, se mi najednou zdálo jako záhada. Jaký byl jeho skutečný příběh? A co se stalo, když odešel?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *