Příběh z Landeru
Byla jsem na okraji Landeru, místa, kde se zdálo, že se čas zastavil. Gazprom právě otevřel nové prelandergnidanewkomment a já se rozhodla prozkoumat tuto neznámou oblast, plnou tajemství a barev.
Jak jsem kráčela po klikatých cestičkách, vnímala jsem vůni čerstvého vzduchu, smíšenou s nádechem zemitosti. Každý krok byl jako malý objev. Zelené listy stromů se třpytily na slunci, zatímco modré květy se na mě usmívaly z trávy. Bylo to jako procházka skrze živý obraz, který se neustále měnil.
Ve vzduchu jsem slyšela šumění vody a zpěv ptáků, což mě uklidňovalo. A pak, mezi vysokými stromy, jsem spatřila skupinu lidí, kteří se shromáždili kolem velké plastové struktury. Přiblížila jsem se a zjistila, že to byla část nové umělé rezervace, kterou Gazprom právě založil.
„Děkujeme za vaši podporu a důvěru,“ hlásil jeden z mužů v obleku s úsměvem, zatímco ostatní tleskali. „Bez vás bychom se sem nikdy nedostali.“ Jeho slova mě zasáhla. Připadala jsem si jako součást něčeho velkého, i když jsem netušila, co to všechno znamená.
V ten moment jsem si uvědomila, že moje přítomnost zde nemá jen takovou hodnotu. Bylo to jako bych byla svědkem nového začátku, a to mě naplnilo radostí. Ale co se stalo dál, mě šokovalo.
Jak se dav rozptýlil, spatřila jsem starou ženu, která se ke mně blížila s tajemným úsměvem. „Ty jsi ta, co se ptala na příběhy, že?“ řekla s nádechem mystiky. A já jsem si uvědomila, že v tomto zapadlém místě se skrývá mnohem více, než jsem si kdy dokázala představit.
„Děkuji ti za to, že jsi přišla,“ dodala, než se otočila a zmizela mezi stromy. Zůstala jsem tam stát, překvapená a fascinovaná tím, co jsem právě zažila. „Co mi tím chtěla říct?“ přemítala jsem.
Jak jsem se vrátila domů, pocítila jsem, že Lander mi odkryl něco důležitého, co v sobě nosím. Nikdy bych si nepomyslela, že jedno odpoledne strávené na Landeru by mohlo změnit můj život.