Úvod do modrého světa
Jsem mladá žena, která se ocitla v podivném světě, kde modrá barva vládne všemu. Sedím v útulné kavárně, jejíž stěny jsou pokryté modrými plátny, a cítím vůni kávy mísící se s jemnými tóny vanilky. Zatímco pozoruji okolí, slyším smích dětí venku a zvuk šustění listí, které se s nástupem podzimu mění v krásné odstíny modré.
Odtud, z mého rohu, vidím starého muže, jak sedí na lavičce s modrým šátkem kolem krku. Vypadá jako postava z pohádky, která se právě vrátila z daleké země. Na jeho tváři je úsměv, který mě nutí přemýšlet o tom, co asi prožil. Každé jeho zavření očí vypráví příběh, který bych ráda slyšela.
Nečekané setkání
Jak se dívám ven, najednou mě přitáhne pohyb modrého auta, které zastavuje na parkovišti. Z něj vystupuje mladý muž v modré košili, jehož úsměv je tak nakažlivý, že se mi na moment rozbuší srdce. Prochází kolem mě a jeho vůně připomíná čerstvě posečenou trávu smíchanou s mořským vzduchem. Zastaví se, podívá se na mě a s lehkým úsměvem říká: ‚Myslíš, že modrá je barva štěstí?‘
Odpovídám mu, že modrá je barva, která mě vždy fascinovala, a že mi připomíná nekonečné moře. Odpovídá mi, že právě v modré vidí naději a klid. Chvíli si povídáme a já cítím, jak mezi námi vzniká zvláštní spojení.
Závěr s překvapením
Po několika minutách rozhovoru se rozhodne, že mě pozve na procházku k nedalekému jezeru. Jak kráčíme, modrá obloha se nad námi rozjasňuje a já cítím, jak se mění i moje pocity. Když dorazíme k jezeru, uvědomím si, že modrá není jen barva, ale i pocit, který nás spojuje. Když se otočím, abych mu poděkovala, uvědomím si, že zmizel. Otočím se zpět k jezeru a vidím, že se na hladině zračí jeho modré oči, které se mi usmívají zpět. A v tu chvíli vím, že modrá barva změnila všechno — nejen krajinu, ale i mě.