Byla jedna z těch magických nocí v Londýně, kdy se na obloze třpytily hvězdy jako malé drahokamy. Vydala jsem se na procházku po ulicích, které byly osvětlené lampami, jejichž světlo malovalo stíny na chodníky.
Jak jsem kráčela, cítila jsem vůni čerstvě upečeného chleba, který vycházel z nedaleké pekárny. Moje kroky mě zavedly k malému náměstíčku, kde se sešlo několik místních umělců. Barvy jejich maleb byly tak živé, že jsem si připadala jako v jiném světě. Každý tah štětce byl jako kouzlo, které oživovalo příběhy, jež jsem si přála slyšet.
V tom okamžiku jsem zaslechla smích. Otočila jsem se a spatřila skupinku mladých lidí, kteří se bavili. Jejich smích byl nakazlivý a já jsem se rozhodla k nim připojit. Jak jsem se přidala k jejich hře, pocítila jsem, jak se mi do žil vlévá energie. Připadala jsem si jako součást něčeho většího.
Po chvíli jsme se rozhodli, že si zahrajeme na detektivy. Každý z nás měl najít něco tajemného v okolí. Já jsem se zaměřila na starou budovu, která vypadala opuštěně. Její okna byla pokryta prachem a v jejích zdech se ukrývaly příběhy z minulosti. Než jsem se nadála, stála jsem před vchodem, který vypadal jako z pohádky.
Jak jsem vstoupila, vzduch byl chladný a vůně zatuchlého dřeva mě uhodila do nosu. V místnosti jsem našla staré knihy a starožitnosti, které vyprávěly příběhy dávno zapomenuté. Ale pak jsem si všimla něčeho zvláštního – na podlaze ležel starožitný klíč. Co by mohl odemykat? Moje srdce začalo bušit.
Rozhodla jsem se, že musím klíč prozkoumat. Když jsem se vrátila ven, skupinka mých nových přátel už byla pryč. Zůstala jsem sama s klíčem v ruce, a v tom jsem si uvědomila, že jsem se ocitla na prahu nového dobrodružství. Ale co mě čeká za dveřmi, které klíč otvírá? Napětí rostlo a já jsem se rozhodla, že už se nedokážu vrátit zpět.
Jak jsem se vrátila k té staré budově, klíč mi v ruce tleskal jako kapka deště na hladině. A když jsem konečně otevřela dveře, zjistila jsem, že jsem se ocitla v jiné dimenzi. Celý Londýn se přede mnou rozprostíral jako kouzelná krajina, ale všechno bylo jiné – barevnější, živější. A já jsem si uvědomila, že to, co jsem považovala za konec, bylo teprve začátkem.