První pohled
Bylo to jedno z těch sychravých odpolední, kdy se město zahalilo do šedého závoje mlhy. Procházela jsem se ulicemi, které byly pokryté opadaným listím, zatímco se vzduchem nesla vůně pečených kaštanů. Každý krok v sobě nesl nádech dobrodružství, a já jsem se cítila jako hlavní postava v nějakém starém románu.
Setkání s neznámým
Najednou jsem ucítila, že mě někdo sleduje. Otočila jsem se a spatřila muže v černém kabátu, jak se schovává ve stínu. Jeho oči byly jako temné hlubiny, a když se na mě podíval, cítila jsem, jak se mi zrychluje tep. V té chvíli jsem nevěděla, jestli mám utíkat, nebo se přiblížit.
Nečekaný zvrat
Rozhodla jsem se zůstat. Jakmile jsem se k němu přiblížila, usmál se. Měl v ruce barevný balónek, který se vznášel nad jeho hlavou. „Ahoj, krásná neznámá!“ řekl, a já jsem se musela usmát. Jeho hlas byl melodický, a já jsem pocítila nával zvědavosti.
Nezapomenutelný den
Společně jsme se procházeli městem, on mi vyprávěl o svých cestách a já mu o svých snech. Každé slovo bylo jako barva na plátno, které se malovalo před mýma očima. Smáli jsme se a diskutovali o všem možném, až jsem zapomněla na šedivé odpoledne.
Nečekané odhalení
Na konci dne, když jsme stáli uprostřed malého náměstí, se mi v jeho očích zalesklo tajemství. „Mám ti něco říct,“ začal, a já jsem cítila, jak se mi sevřelo srdce. „Jsem z jiné dimenze a musím se vrátit. Ale vždycky si na tebe vzpomenu,“ dodal, než se rozplynul do vzduchu.
Co si odnáším?
Stála jsem tam, osamělá, ale s úsměvem na tváři. Život je plný překvapení, a já jsem pochopila, že i když se setkání mohou zdát krátká, někdy zanechají v našem srdci stopy, které přetrvávají navždy.