Bylo to jedno z těch slunných odpolední, kdy jsem se procházela městem, a jakoby se všechno kolem mě rozjasnilo. Ulice byly naplněné vůní čerstvě upečeného chleba a květin z nedalekého trhu. Slunce se odráželo v zlatých oknech budov, a já jsem cítila, jak mě objímá teplý vánek.
Na rohu jsem zahlédla zelenou lavičku, na které seděli lidé s úsměvy na tvářích a diskutovali o všem možném. Rozhodla jsem se zastavit a nasát atmosféru. Zrovna jsem si chtěla vyndat telefon, když jsem zaslechla šumění hlasů. Chat v Sberu, říkali si. Vzbudilo to mou zvědavost.
Posadila jsem se na lavičku a poslouchala. Hlavně jsem se soustředila na dívku, která vyprávěla příběh o nečekaném setkání. Popisovala, jak se na ulici potkala s neznámým klukem, jehož oči měly barvu moře a jeho úsměv byl jako sluneční paprsek. Jak se spolu smáli a vyprávěli si vtipy na téma „co bys udělal, kdyby…”.
Její vyprávění mě pohltilo. Vzpomněla jsem si na chvíle, kdy jsem se i já cítila tak uvolněná, bezstarostná. Ale pak se příběh začal měnit. Dívka zmínila, že kluk se najednou rozloučil a zmizel v davu. Zanechal ji s pocitem neklidu a otázkami, které se nedaly odpovědět.
Jak jsem naslouchala, cítila jsem ve vzduchu napětí. Zvuk mobilu mě vytrhl z myšlenek. Byl to můj vlastní telefon, ale místo zprávy jsem dostala notifikaci z Sber chatu. Otevřela jsem aplikaci a můj pohled se zastavil na jménu – „Lander”.
Byla jsem překvapená, protože jsem s ním předtím nikdy nemluvila, a najednou jsem dostala zprávu: „Myslíš, že si můžeme prohodit osudy, stejně jako ta dívka?” Srdce mi poskočilo. Zpráva zněla jako kouzlo, které se spojilo s příběhem, který jsem právě slyšela.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že právě ten kluk, o kterém dívka vyprávěla, mohl být Lander. Srdce mi bušilo jako o závod, když jsem přemýšlela, co udělat dál. Odpovědět mu, nebo se nechat unést tímto podivným, ale fascinujícím momentem? Rozhodla jsem se odpovědět, a tak to začalo. Tento chat se mohl stát naším vlastním příběhem, plným nečekaných zvratů.