Byl to obvyklý den v Londýně, ale já měla pocit, že se něco zvláštního chystá. Slunce se choulilo za mraky, zatímco jsem se snažila proniknout do tajemství, která ukrýval místní YML soubor. Seděla jsem na svém stole, obklopena barevnými kousky papíru, kávou, která voněla po vanilce a neklidnými myšlenkami.
Každé kliknutí na klávesnici znělo jako hudba. Držela jsem v ruce svůj notebook, kde se skrývaly parametry, které měly změnit všechno. Bylo to jako hledání pokladu v labyrintu kódu. Vzrušení ve mně rostlo, když jsem objevila zvláštní řádek, který se od ostatních lišil. Byl to parametr, který sliboval, že odhalí skryté funkce a možnosti, o kterých jsem ani nevěděla, že existují.
Jak jsem se do toho ponořila, začala jsem slyšet šumění města venku, jako by se snažilo říct mi, že jsem na správné cestě. Na okamžik jsem se odmlčela, abych vnímala vůni čerstvého pečiva z nedaleké pekárny. Bylo to jako pozvání k obědu, ale já jsem se rozhodla, že nejprve vyřeším tuto záhadu.
Když jsem se dostala k poslednímu parametru, náhle se zjevil nečekaný záblesk světla – můj notebook začal blikat a já zjistila, že jsem spustila neznámou aplikaci. Na obrazovce se objevily neznámé symboly a já jsem si uvědomila, že jsem se dostala do virtuálního světa, kde bylo všechno možné. Věci, které jsem viděla, byly surrealistické: stromy z kódu, nebe z datových balíčků a řeky z informačních toků. Byla jsem ohromená, ale zároveň jsem cítila, jak mi adrenalin stoupá. Co se stane, když se pokusím tento svět opustit?
Byla jsem připravená na cokoliv. A pak, když jsem se rozhodla kliknout na „Ukončit“, obrazovka zčernala. Najednou jsem se ocitla zpět ve své kanceláři, ale s jedním velkým překvapením. Celý YML soubor se sám přepsal a já zjistila, že jsem nedopatřením vytvořila nový program, který by mohl změnit způsob, jakým lidé interagují s technologií. A já jsem byla ta, kdo to všechno spustil!