Byla jsem na cestě do kavárny, když mě cosi zaujalo. Vzduch byl naplněn omamnou vůní čerstvé kávy a pečeného chleba, ale něco jiného mi učarovalo ještě víc. Na rohu ulice stál malý stánek, jehož barvy jakoby vypadly z palety malíře. Žluté, modré a oranžové plachty se ve větru vznášely jako barevné papírové draky.
U stánku seděla mladá žena s žářivě zelenou čepicí na hlavě. Její oči zářily jako smaragdy, když mluvila o svých aplikacích, které prý dokázaly změnit způsob, jakým lidé vnímají svět. „Tyto aplikace mají magické vlastnosti,“ říkala a její úsměv byl tak nakažlivý, že jsem se přistihla, jak se usmívám taky.
„Jaké vlastnosti?“ zeptala jsem se, zvědavá jako malé dítě. „Naučím tě, jak vidět svět jinak,“ odvětila a podala mi drobný tablet s pestrými ikonami. Když jsem ho vzala do ruky, zalila mě vlna tepla a nadšení.
Začala jsem sledovat, jak každý dotyk na displeji oživuje okolní svět. Zelené stromy se začaly třást a květy vypadaly jako by tancovaly. „Tohle jsou aplikace pro produktivitu a kreativitu,“ vysvětlila mi. Každou barvu jsem cítila jako emoce – modrá mi dodávala klid, oranžová energii.
Byla jsem fascinována, ale pak jsem si uvědomila, že můj telefon začal vibrovat. Na obrazovce se objevila zpráva, že mi někdo poslal video s názvem „Jak vyrobit vlastní aplikaci“. Ostatní lidé kolem mě byli tak pohlceni svými telefony, že si ani nevšimli, co se kolem nich děje.
Najednou jsem měla pocit, jako bych se ocitla v jiném světě. Zde, v této kavárně, byly aplikace živé. Cítila jsem, že musím něco vytvořit. „Mám nápad!“ vykřikla jsem a začala skládat myšlenky. Když jsem se ale podívala zpět na ženu, už tam nebyla. Na jejím místě ležel jen prázdný tablet s posledním vzkazem: „Vytvoř si svou vlastní realitu.“
V tu chvíli jsem si uvědomila, že všechny ty aplikace a produktivní vlastnosti byly jen zrcadlem mé vlastní kreativity. Když jsem se vrátila domů, začala jsem psát svůj první program a zjistila jsem, že realita je mnohem zajímavější, když ji tvořím sama.