Když jsem poprvé vkročila do třídy Snoopi, má mysl se naplnila zvědavostí. Byl to ten typ místnosti, kde se mísily barvy – jasně modrá tabule, na které se zrcadlily zelené a žluté post-it lístky, které poznamenávaly nápady studentů. Vzduch byl provoněný kávou a něčím, co mi připomínalo čerstvě upečené sušenky. Znělo to jako ideální místo pro kreativitu, ale něco ve vzduchu bylo jinak.
Podivné chování
Dívka sedící vedle mě, jmenovala se Eva, byla vždy v jednom kuse nervózní. Její prsty neustále klouzaly po klávesnici, jako by se snažila odhalit tajemství PHP skriptů, které jsme se učili. Na tváři měla výraz, jaký jsem viděla jen u detektivů v kriminálkách. Když jsem se jí zeptala, co ji tak znepokojuje, jen pokrčila rameny a v očích jí probleskla panika.
V ten moment jsem zaslechla šepoty ze zadní části třídy. Chlapec, co se jmenoval David, se snažil s úsměvem zakrýt svůj notebook. Z jeho klávesnice vycházela podivná kombinace kódů a já si nemohla pomoci, ale cítila jsem, že tu něco nehraje. Byl podezřelý. Jeho oči se neustále přesměrovávaly na Evu, jako by čekal na nějaký signál.
Odhalení tajemství
O hodině později, když jsme měli krátkou pauzu, jsem se rozhodla zjistit víc. Přiblížila jsem se k Davidovi a s úsměvem se zeptala na jeho projekt. V tu chvíli se mu z tváře vytratil úsměv a já jsem věděla, že jsem zasáhla citlivé místo. „To není nic,“ vyhrkl. Ale jeho nervozita byla nepopiratelná.
Vydala jsem se k Evě, abych jí sdělila, co jsem objevila. Ale když jsem se k ní přiblížila, její tvář byla bledá jak stěna. „Hele, musíš mi věřit, něco se děje. David a jeho kód… to není normální. Myslím, že něco skrývá,“ zašeptala s úzkostí v hlase.
Srdce mi bušilo, když jsem se rozhodla, že musím zjistit pravdu. Jakmile jsme se vrátili zpět do třídy, vzala jsem odvahu a šla jsem k Davidovi, abych mu ukázala, co jsem objevila – skript, který se nezobrazoval v naší výuce. Zatímco jsem se snažila rozluštit kód, Eva se podívala na mě a pak na Davida. Nikdo nic neříkal, ale napětí v místnosti bylo hmatatelné.
A pak to přišlo. David se z ničeho nic rozesmál. „To je všechno, co jste si mysleli? To je jen testovací skript pro naši práci!“ Vytrhl mi notebook a ukázal na obrazovku. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že to, co jsem považovala za podezřelé, bylo ve skutečnosti součástí našeho školního projektu. Byla jsem v šoku. Po celou dobu jsem se cítila jako detektiv, ale ve skutečnosti jsem byla jen součástí hry, o které jsem neměla ani tušení.