Bylo to jedno z těch sychravých londýnských odpolední, kdy se mraky zdály být těžké jako olovo. Seděla jsem v malém, útulném kavárně na rohu ulice, obklopena vůní čerstvě mletých kávových zrn a sladkého pečiva, které mě okamžitě přitáhly k objednávce cappuccina. Vzduch byl naplněný šumem konverzací, ale já se soustředila na svůj email production projekt v PHP, který jsem měla dokončit do konce týdne.
Na stole ležela má rozsvícená obrazovka notebooku, kde se text kódu prolínal s barevnými ikonkami, které mi připadaly jako malí vojáčci připravení na bitvu. „Jak to proboha dělají ostatní?“ pomyslela jsem si, když jsem se snažila přetvořit nudné e-maily na něco, co by zaujalo.
Každý klik byl jako výstřel z pušky – napětí stoupalo se zjištěním, že potřebuju přidat více PHP skriptů, abych zajistila, že e-maily dorazí k zákazníkům a zároveň se neocitnou v jejich složkách se spamem. Měla jsem pocit, že přede mnou je celá galaxie kódu, a já jsem byla astronaut, který se snažil najít cestu domů.
Po chvíli se mi podařilo vytvořit šablonu, která vypadala jako umělecké dílo – barvy se mísily do harmonických odstínů, které by i Picasso obdivoval. Ale pak mě přepadly pochybnosti. Je to dost poutavé? Budou lidé vůbec reagovat? Byla jsem na rozpacích, ale pak jsem se rozhodla, že risknu.
Jakmile jsem e-mail odeslala, zjevil se mi v kavárně podivný chlapík – s dlouhými vlasy, pokrývkou hlavy a velkými slunečními brýlemi, i když venku bylo šero. Přišel ke mně a s úsměvem řekl: „Mám pocit, že jsi právě poslala něco úžasného. Jsem tu, abych to oslavoval!“
Než jsem se nadála, objednal mi sklenici sektu. Byla jsem překvapená, ale zároveň potěšená, že jsem potkala někoho, kdo dokázal ocenit moji práci. Chvíli jsme si povídali o technologiích, designu a o tom, jak email production může změnit způsob, jakým lidé komunikují. Byl to kouzelný okamžik, kdy mě inspiroval k dalšímu zlepšení.
Ale pak, když jsem se podívala na svůj telefon, uviděla jsem, že jsem obdržela odpověď na svůj e-mail. Byla to nabídka na spolupráci! V tu chvíli mi došlo, že ten tajemný muž byl možná mým osudem, který mi pomohl překonat překážky v mé kariéře. Možná, že e-maily opravdu mohou změnit životy.
Jakmile jsem se podívala na něj, zmizel, jako by se rozplynul v tom sychravém ovzduší. Byla to magie nebo jen můj vlastní strach z úspěchu? Ten den jsem se naučila, že někdy je třeba jen udělat krok vpřed a nechat se unášet.