Byl slunečný den a já jsem se rozhodla vyrazit na procházku do parku. Všude kolem mě se rozprostírala zeleň, v níž se třpytily kapky rosy, a vzduch byl provoněný jarními květinami. Když jsem procházela kolem jednoho z altánků, něco mě zaujalo.
Na zemi ležela podivná fotografie. Obrázek měl rozměry 150×150 a byl v rozlišení 150w. Na první pohled vypadala jako obyčejná png fotka, ale já jsem cítila, že v sobě skrývá tajemství. Na snímku byla dívka, která se na mě usmívala s takovým zvláštním nádechem, jako by věděla, co se chystá stát.
Najednou mě oslovil starší muž, který seděl na lavičce poblíž. Jeho šedivé vlasy se třpytily na slunci a jeho modré oči mě pronikavě zkoumaly. „To je zvláštní, že?“ řekl a ukázal na fotografii. „Ta dívka, vypadá, jako by chtěla něco říct.“
Byla jsem překvapená, že někdo jiný vidí to, co já. Po krátkém rozhovoru mi vyprávěl příběh o této dívce. Dříve prý byla místní umělkyní, ale po tragédii, která ji zasáhla, se ztratila z očí veřejnosti. „Mnoho lidí věří, že se její duch pořád potuluje po tomto parku,“ dodal.
Jakmile odcházel, rozhodla jsem se, že se pokusím zjistit víc. Začala jsem pátrat po jejím jménu a historii. Každá stopa mě vedla hlouběji do záhady a já jsem se nedokázala ubránit pocitu, že její příběh je mnohem více než jen pouhá legenda.
O několik dní později jsem se vrátila do parku, tentokrát s novými informacemi. Když jsem znovu spatřila tu fotografii, zdálo se mi, že dívka na ní se na mě usmívá ještě víc. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že to, co jsem považovala za minulost, se stalo mým vlastním příběhem. Na konci mého pátrání jsem zjistila, že dívka byla ve skutečnosti mojí prababičkou, o které jsem nikdy nevěděla.