Příběh z neznáma
Sedím na okraji parku, slunce se právě začíná schovávat za obzor a vše okolo mě se zbarvuje do teplých odstínů oranžové a růžové. Vůně jarních květin se mísí s čerstvým vzduchem, zatímco se v dálce ozývá smích dětí hrajících si na hřišti. Můj pohled se ztrácí v moři barev, když si všimnu muže v modré košili, který s úsměvem kráčí k mému stolu.
Jeho vlasy se v paprscích slunce třpytí jako zlato, a já cítím, jak mi buší srdce. Vytáhne židli a posadí se naproti mně. V ten moment mě osloví a já si uvědomím, že jsem zapomněla na všechno kolem. Jeho hlas je jako melodie, která mě okouzluje, a já se ztrácím v jeho očích, které mají barvu jasné oblohy.
„Jaké to je být blondýnkou v poklusu?“ zeptá se a já se zasměji. Moje vlasy jsou pro mě jako sluneční paprsky, které mě provázejí každým dnem. Povídáme si o životě, o snech, a jak se svět neustále točí kolem nás, když se najednou něco stane.
Na obzoru se objeví temný mrak, který se rychle blíží. Jako blesk mě zasáhne myšlenka, že by to mohl být konec našeho setkání. Muž se zvedne, jeho výraz se změní, a já cítím, jak mi v hrudi narůstá strach. „Musím jít,“ říká a jeho tón je najednou vážný.
Jakmile se otočí, zjistím, že jeho modrá košile skrývá tajemství. Na zádech má vytetovanou mapu, která vypadá jako z jiného světa. Když odchází, napadne mě, jestli to byl jen sen, nebo jestli bych měla následovat jeho kroky. Dívám se za ním, srdce mi buší a myšlenky mi víří hlavou. Co když je to klíč k něčemu velkému? Co když je ten mrak symbolem změny?
V ten okamžik se rozhodnu, že se nenechám omezovat a že ten příběh teprve začíná. S vědomím, že svět je plný překvapení, se zvedám a mířím za ním, připravená objevovat tajemství, která čekají na každém kroku.