Když jsem vyrazila do parku, slunce mi hladilo vlasy a vzduch voněl po jarních květinách. Všude kolem mne se rozprostíraly barvy: zelené stromy, žluté narcisy a modré oblohy. S každým krokem jsem cítila, jak mi energie proudí tělem.
Usadila jsem se na lavičku, opřela hlavu o dřevěný opěradlo a zavřela oči, abych si vychutnala ten klid. Najednou jsem zaslechla smích. Otevřela jsem oči a uviděla skupinu dětí, které si hrály s barevnými míči. Jejich radost byla nakažlivá.
Pak, jakoby z ničeho nic, se objevil on. Vysoký, s tmavými vlasy a zářivým úsměvem. Měl na sobě modrou košili, která se mu skvěle hodila k jeho očím. Spíše než abych se od něj odvrátila, mě jeho přítomnost fascinovala. Zatímco jsem se snažila nevypadat jako puberťačka, on se přiblížil a posadil vedle mě.
„Jaké je jaro bez dobrodružství?“ zeptal se a jeho hlas zněl jako hudba pro mé uši. Odpověděla jsem mu, že dobrodružství je přesně to, co hledám. Zasmál se a navrhl, abychom se vydali na malou expedici.
„Co říkáš na objevování tajemství parku?“ dodal s jiskrou v oku. Když jsem souhlasila, cítila jsem, jak mi v břiše vyvstává motýlí pocit. Ušli jsme několik kroků, když se zastavil a ukázal na zvláštní dřevěný most, který vedl k malému jezírku. Bylo zakryté zeleným rákosím a vypadalo opuštěně.
„Tady to vypadá jako místo z pohádky,“ řekl, když jsme se přiblížili. Opatrně jsme překročili most, který pod námi vrzal, a já jsem se snažila vyhnout myšlenkám na to, co by se mohlo stát, kdybychom spadli do vody. Jakmile jsme dorazili na druhou stranu, objevila jsem malou pláž s bílým pískem a křišťálově čistou vodou.
Najednou mě oslovil: „Co kdybychom si tady dali piknik?“ Na tváři se mu objevil úsměv, a tak jsem souhlasila, i když jsem neměla nic jiného než hlad. Z jeho tašky vypadly barevné sendviče a džusy, které si přinesl ze své „dobrodružné“ výpravy. Jak jsme seděli a jedli, smáli jsme se a sdíleli příběhy, které nás spojovaly.
Pak přišla chvíle, kdy se mi smích najednou zastavil. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že se mi líbí. Líbí se mi jeho úsměv, jeho vtipy, a dokonce i jeho nerozvážnost. Cítila jsem se jako v romantickém filmu. Ale pak se stalo něco nečekaného. Z jeho kapsy vypadl starý klíč s neznámými symboly.
„Co to je?“ zeptala jsem se a on se na mě podíval s údivem. „To je klíč k mému tajnému místu. Místo, které nikdo nezná a kde se stávají zázraky. Chceš se mnou jít?“ Jeho nabídka mě zaskočila. Co to znamená? Co je to za místo?
Než jsem stihla odpovědět, zvedl se a podal mi ruku. V tu chvíli jsem se rozhodla, že dobrodružství je to, co chci. A tak jsem vzala jeho ruku a vydala se s ním na cestu, aniž bych tušila, co mě čeká na konci.