Podivná atmosféra tržiště
Když jsem se toho rána procházela po starém tržišti, vzduch byl prosycený vůní čerstvého pečiva a koření. Barvy stánků se mísily do pestré palety, od sytě červených rajčat po zlatavý med. Každý krok byl provázen šumem hloučku lidí, kteří se snažili vyjednávat ceny. Byla jsem očarována.
Začátek dobrodružství
Ve chvíli, kdy jsem se zastavila u stánku s ručně vyráběnými šperky, uslyšela jsem za sebou smích. Otočila jsem se a spatřila mladého muže s rozcuchanými vlasy a jiskřícími modrými očima. Jeho úsměv byl nakažlivý. „Co hledáš, nádherná neznámá?“ zeptal se s lehkým nádechem ironie, což mě rozesmálo.
Nečekaná nabídka
Po krátkém rozhovoru mi nabídl, že mi ukáže tajné místo na tržišti, které prý zná jen pár místních. Byla jsem zvědavá a zároveň trochu nervózní. Povedl mě skrze úzké uličky, kde se šířily vůně exotických jídel. Každý roh byl jako malý poklad – malované keramické hrnce, staré knihy, dokonce i ukázky tradičního tance.
Tajná zahrada
Nakonec jsme dorazili k malému, opuštěnému dvorku. Uprostřed stál starý strom, jehož větve se skláněly k zemi, jako by chtěl poslouchat naše tajemství. Slunce prosvítalo mezi listy a vytvářelo kouzelné stíny. Byl to ráj, o kterém jsem neměla tušení. „Tady se lidé scházejí, když chtějí na chvíli zapomenout na svět,“ řekl.
Odhalení a překvapení
Jak jsme seděli pod tím starým stromem, sdíleli jsme příběhy a smáli se, až se mi z toho točila hlava. Najednou mi ukázal na malou krabičku, kterou měl v kapse. „Myslím, že ti tohle patří,“ řekl a otevřel ji. Uvnitř byla krásná brož ve tvaru květiny. Srdce mi bušilo. Ale jakmile jsem se podívala znovu na jeho tvář, uvědomila jsem si, že je to má stará láska z dětství. Na chvíli jsem ztratila dech. Jak je možné, že jsme se potkali právě zde, na tomto tržišti, po tolika letech?
Nečekaný konec
Místo toho, abych se radovala a objala ho, jsem se otočila a utekla. Ne proto, že bych ho nechtěla, ale protože jsem si uvědomila, že někdy je lepší nechat minulost tam, kde patří.